Dogypedia
Střední
Americký foxhound
Americký foxhound má svůj původ ve francouzských a irských loveckých psech a anglických honicích psech. Název tohoto plemene pochází z anglického Fox=liška a Hound=štvát, honit.
Americký mini pei
Ke vzniku tohoto plemene došlo v USA zkřížením jedinců plemene Šarpej, kteří byli malého vzrůstu. Americký mini-pei není v současné době oficiálně uznaným plemenem podle Mezinárodní kynologické federace.
Americký pitbulteriér
V období hladomoru v roce 1845 se miliony Irů stěhovali do Ameriky a ti nejchudší do Británie. Podle zákonů té doby nesměli chudí chovat lovecké psy. Přesto ale potřebovali ochraňovat svůj majetek před divokou zvěří a lovit.
Americký stafordšírský teriér
Americký stafordšírský teriér má předky v anglických buldocích a teriérech. Jejich křížením vznikli nejbližší příbuzní tohoto plemene – Americký pitbulteriér a Anglický stafordšírský bulteriér.
Americký vodní španěl
Plemeno Americký vodní španěl pochází ze Spojených států amerických. Vyšlechtěn byl jako všestranný lovecký pes.
Anglický buldok
Mezi prapředky anglického buldoka patří pravděpodobně tibetská doba, molosská doga a babylonský válečný pes. Při šlechtění tohoto plemene vzniklo i několik dalších plemen, například americký buldok.
Anglický foxhound
Toto plemeno pochází z Velké Británie. V 15. století bylo vyšlechtěno především kvůli honům na lišku. V průběhu následujících století se stalo toto plemeno oblíbeným i v dalších zemích.
Anglický kokršpaněl
Veselý Kokršpaněl je velmi oblíbeným psím mazlíčkem a společníkem fanoušků venkovského života.
Anglický špringr španěl
Jeden z nejstarších druhů kokršpanělů, jenž pravděpodobně pochází z venkovských kokršpanělů mimo Clumbery. Novější generace byly velmi úspěšné při psích loveckých soutěžích.
Argentinská doga
Plemeno Argentinská doga pochází z provincie Cordoba z centrální oblasti Argentiny. Zakladatelem plemene je Dr. Antonio Nores Martinez, lékař z tamější rodiny starousedlíků, který v roce 1928 určil základní charakteristiky tohoto plemene.
Ariégeois
Ariégois je pes, který pochází z Ariege. Vzniknul křížením místního regionálního honiče s plemenem čistokrevného gaskoňského nebo gaskoňsko-saintongeoiského honiče.
Ariegský ohař krátkosrstý
Tento krátkosrstý ohař pochází z Ariege. Původní starofrancouzský ohař byl v 19. století křížen s krátkosrstými ohaři středomořského původu s bílo-oranžovým zbarvením.
Artésko-normandský basset
Plemeno Artésko-normandský baset má původ v krátkosrstém francouzském basetu, s jehož šlechtěním se začalo kolem roku 1870. Postupem času byly vyšlechtěny dva typy basetů. Baset nazývaný „d´Artois“ měl rovné nohy, druhý typ „Normand“ byl poněkud nápadnější s křivýma nohama.
Artoisský honič
Plemeno Artoisský honič, někdy také nazýváno Pikardský honič, bylo v dobách Ludvíka XIII. a Jindřicha IV. ve Francii velmi oblíbené při štvanicích (historických lovech). Toto plemeno bylo považováno za to nejlepší při lovu zajíců.
Australská kelpie
V sedmdesátých letech 19. století si manželé Rutherfordovi, původem ze Skotska, dovezli do Austrálie i své kolie. Tímto dali základ vzniku nového plemene.
Australský honácký pes
Plemeno Australský honácký pes bylo vyšlechtěno australskými honáky dobytka. Pastevečtí psi, které si s sebou do Austrálie dovezli Angličané, nezvládali práci v drsném klimatu vnitrozemí Austrálie.
Auvergneský ohař krátkosrstý
Plemeno Auvergnéský ohař se vyskytuje již více jak dvě století. Pochází z oblasti Cantal. Jedná se o původní starobylou rasu, která má svůj původ ve stejných kořenech, jako mají ostatní krátkosrstí stavěči.
Bandog
V dobách římských vládců se Bandog používal při boji v gladiátorských arénách, v boji proti šelmám nebo jako válečný pes. Nikdy ale nebyl používán pro psí zápasy.
Barbet
Plemeno Barbet patří mezi velmi starobylá plemena. Je dokonce považován za praotce dlouhosrstých ovčáků a pudlů. Jeho zástupci se nacházejí na celém území Francie.
Basenji
Zobrazení psů, podobných plemeni Basenji, vídáme již na reliéfech hrobů faraonů. Basenji původně vznikli z dávných polodivokých vlasatých psů, tzv. Šensiů, kteří žili s africkými kmeny Pygmejů v Kongu. Jde o jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších, dodnes existujících, plemen psů.
Bavorský barvář
Na přelomu 18. a 19. století bylo postupným křížením dosaženo podoby dnešního hannoverského barváře. Po zániku velkých loveckých revírů, zlepšení kvality palných zbraní a zvýšení obliby lovu na čekané tj. kolem roku 1848 byli žádáni především psi, kteří dobře pracují „po výstřelu“ a to v nelehkých horských podmínkách.
Bearded kolie
Bearded kolie má poněkud pohnutou historii. Původně byla šlechtěna křížením asijských ovčáků a briarda.
Bergamský ovčák
Historie tohoto plemene sahá do doby před zhruba 2000 lety. Bergamský ovčák se stal součástí několika uměleckých děl. Lze najít nejen jejich vyobrazení, ale i popis.
Bígl (Beagle)
Ti, kteří v 16. století oplývali velkými majetky, zaměstnávali chovatele, jejichž jedinou úlohou bylo starat se o smečky beaglů, které jejich majitelé chovali pro lovy v lesích.
Bílý švýcarský ovčák
Toto plemeno se postupně vyvinulo z bílých ovčáků v Americe a Kanadě. První jedinci byli importováni do Švýcarska v první polovině 70. let.
Border kolie
Setkáním kolií z vrchovin a nížin začaly pokusy s cíleným vytvářením chovných párů a vytvořením nového typu pasteveckých psů, tj. potlačit ostrost a lovecké vlastnosti a získat přátelské psy.
Bretaňský ohař
Toto plemeno je francouzského původu, pochází z centra Bretaně a v současné době je jedním z nejpočetnějších plemen francouzských ohařů. Je to jeden z původních dlouhosrstých ohařů, jejichž typ se díky křížení a selekci ustálil počátkem 20. století.
Bullteriér
Křížením dnes již neexistujících staroanglických teriérů s anglickými buldoky vznikl pes, jehož jediným počátečním posláním byl zápas s ostatními psy a jinými zvířaty, takže za jeho nejdůležitější vlastnost byla považována jeho pověstná tvrdost.
Cao de Castro Laboreiro
Nejzazší známá historie tohoto plemene sahá až do 16. století a do okolí portugalského města Castro Laboreiro - leží mezi pohořími Peneda a Suajo.
Clumber španěl
Původ tohoto plemene nepatří mezi nejjasnější - pravděpodobně však byli čistokrevní předchůdci plemene Clumber španělů chováni historicky doložitelnou postavou vévody z Newcastlu na zámku Clumber ve Velké Británii, kam údajně přicestovali z Francie.
Československý vlčák
Jméno československý vlčák je odvozeno od země původu a názvů předků, z nichž byl vyšlechtěn. Jedná se o nové plemeno vzniklé křížením německého ovčáka a karpatského vlka.
Český strakatý pes
Český strakatý pes byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století jako pes laboratorní. Vyšlechtil jej p. František Horák. Toto plemeno bylo šlechtěno s cílem získat klidného psa s mírnou povahou a vysokou plodností, který by nebyl náročný na péči.
Drentský koroptvář
Vznik tohoto plemene se datuje v 16. století. Vzniklo zkřížením psů, kteří měli svůj původ ve Španělsku a nazývali se „Spioenen“ nebo také „Spaniolen“. V Nizozemí jim přezdívali „Patrijshond“ neboli „koroptvář“.
Entlebuchský salašnický pes
Nejmenší plemeno ze švýcarských salašnických psů je právě Entlebušský pes. Pochází z údolí v oblasti kantonů Bern a Luzern, Entlebuchu. V roce 1889 bylo toto plemeno poprvé popsáno pod názvem „Entlibucherhund“.
Erdelyi Kopo
Plemeno Erdelyi Kopo znamená v překladu Sedmihradský honič a pochází, jak už překlad napovídá, z historické oblasti Sedmihradska, tedy dnešních Západních Karpat a Transilvánských Alp.
Eurasier
Speciálním křížením čau-čau a vlčího špice v Německu mělo vzniknout přátelské a vyrovnané plemeno. V roce 1973 byl do vzniklé rasy ještě vkřížen samojed, a tak se zrodilo plemeno Eurasier, které byla uznáno FCI.
Field španěl
Toto plemeno vzniklo postupným šlechtěním, kterým ale bohužel ztratilo veškeré své pracovní schopnosti a v padesátých letech téměř vyhynulo. Chov byl později obnoven, přesto je však Field španělů velmi málo.
Flat coated retriever
Skupina retrieverů, do které flat coated retriever patří, je poměrně mladou skupinou loveckých psů. Teprve v 19. století se začala formovat jednotlivá plemena retrieverů. To zapříčinil jiný způsob a jiné podmínky lovu.
Foxteriér hladkosrstý
Foxteriér hladkosrstý pochází z Anglie z období devatenáctého století. Byl speciálně vyšlechtěn, aby lovil lišky, zajíce a další drobná zvířata.
Foxteriér hrubosrstý
Foxteriér drsnosrtstý byl vyšlechtěn k lovu drobných zvířat asi v padesátých letech předminulého století. Jeho jméno (fox - liška a terra – země) v sobě nese jeho další povinnost - byl využíván jako součást smečky na honu, aby vyháněl lišky z jejich úkrytů.
Hannoverský barvář
Hannoverský barvář je dodnes jedním z nejlepších stopařů s vynikajícím čichem, a proto je oblíben u myslivců.
Hokkaido Ken
Hokkaido Ken (nebo také Ainu Ken) je neobyčejně odolný, mohutný pes. Vyvinul se podle všeho z japonských psů střední velikosti, kteří spolu se svými pány putovali mezi japonskými ostrovy kvůli obchodním záležitostem.
Holandský ovčácký pudl
Holandský ovčácký pudl byl jako samostatné plemeno uznán teprve v roce 1971, ačkoliv standard byl hotov už od roku 1954. Jinak se už od přelomu devatenáctého a dvacátého století holandský schapendoes choval po celém Nizozemí jako jedinečný ovčácký pes.
Holandský slídič - Křepelák
Toto staré lovecké plemeno bylo uznáno až v posledním desetiletí dvacátého století, standard byl sepsán v roce1966. Na území Nizozemí se tento pes vyvinul v sedmnáctém století křížením psů dovezených ze Španělska.
Holandský vodní pes
Holandský vodní pes byl FCI uznán před pětašedesáti lety. V originálu se jmenuje Wetterhoun a někdy se uvádí také Fríský vodní pes.
Chodský pes
Chodský pes je zatím neuznané plemeno z českého prostředí. Jedná se o dlouhosrstého ovčáka, který měl navázat na slavné psy z knih a obrazů.
Chorvatský ovčák
Chorvatský ovčák nebyl záměrně šlechtěn. Vznikl křížením různých místních plemen, jednalo se o různé rasy ovčáckých psů z celé oblasti Turecka, Řecka a Balkánu.
Irský jemnosrstý pšeničný teriér
Irský jemnosrstý pšeničný teriér pochází ze sedmnáctého století a je opředen mnoha pověstmi.
Irský vodní španěl
Původ Irského vodního španěla není zcela jasný. Mezi jeho předky pravděpodobně patří Curly coated retrívr, pudl a některý ze španělů.
Islandský pes
Islandského psa dovezli na Island na přelomu 9. a 10. století první vikingové. Velice snadno se přizpůsobil islandským klimatickým podmínkám a životnímu stylu tamních obyvatel.
Istrijský hrubosrstý honič
Istrijský hrubosrstý honič byl vyšlechtěn v polovině devatenáctého století zkřížením Istrijského krátkosrstého honiče a Vandejského tritona.
Istrijský krátkosrstý honič
Istrijský krátkosrstý honič je považován za nejstarší plemeno honičů. Byl vyšlechtěn ve někdy středověku a za jeho předky jsou považováni féničtí chrti, kteří se pravděpodobně křížili s evropskými loveckými psi.
Italský segugio krátkosrstý
Jedná se o velmi staré plemeno. Jeho předky byli egyptští chrti. Později byl dovezen do Řecka a dále do Itálie, kde se pravděpodobně křížil s Římským molossem.
Italský spinone
Italský spinone je starobylé plemeno známé v Itálii již ve třináctém století, jiné prameny hovoří dokonce o antickém původu.
Italský vodní pes
Italský vodní pes, známý také jako romaňolský vodní pes či lagotto romagnolo, byl vycvičen k přinášení vodní zvěře.
Jagdteriér - Německý lovecký teriér
Jedná se o velmi mladé plemeno vyšlechtěné po první světové válce speciálně pro lovecký výkon a práci pod zemí. Zakladateli tohoto plemene byli zkušení lovečtí kynologové Rudolf Frieß, Walter Zangenberg a Carl-Erich Grünewald.
Kanaanský pes
Kanaánský pes pochází z Negevské pouště, kde jej beduíni používali jako psa na hlídání a pasení ovcí. Za druhé světové války byl využíván pro hledání min.
Kanadský retrívr (Nova Scotia)
Zemí původu kanadského retrievera je Nové Skotsko, které náleží Kanadě. První zmínky o tomto plemeni můžeme najít v 17. století.
Katalánský ovčák
Katalánský ovčák je značně inteligentní a pracovitý pes. S jinými zvířaty vychází velmi dobře, pokud je s nimi od štěněte ve styku
Kerry Blue Teriér
Kerry blue teriér je národním plemenem Irska a pochází z hrabství Kerry, kde byl vyšlechtěn v 19. století. Jeho předci byli používání pro lov králíků a malých hlodavců.
Laponský pes
Pod názvem Laponský pes můžeme najít tři samostatná plemena (švédský laponský pes, finský laponský pes a laponský ovčák), lišící se vzhledem a číslem standardu. Tito psi byli odedávna v severských zemích využíváni k pasení sobů a hlídání jejich stád, stejně tak k ochraně majetku.
Malorská doga
Malorská doga je starobylé plemeno. Již v 17. století se do Španělska dostali společně s Brity velcí hlídací a bojoví psi. Právě v dřívějších dobách byl tento pes používán při zápasech s býky, tak také získal jedno ze svých jmen Ca De Bou (býčí pes).
Malý modrý gaskoňský honič
Malý gaskoňský honič vznikl z velkého a mají tak i společný původ a využití. Přízvisko malý není kvůli velikosti, ale kvůli tomu, že se jedná právě o menší variantu velkého gaskoňského honiče.
Malý münsterlandský ohař
Toto plemeno pochází z Německa z oblasti zvané Münsterland a vzniklo v 20. století. Malý münsterlandský ohař je poměrně víceúčelové plemeno a vzniklo křížením starobylého sokolnického psa s ostatními evropskými loveckými psy.
Manchester teriér
Jedná se o jedno z nejstarších plemen teriérů vůbec. První zmínky o tomto plemeni můžeme dohledat již ve středověku. Poprvé detailněji byl popsán v roce 1800 a to v díle Cynographia Britannica Edwardsem Syndenhamem.
Mexický naháč
Historie a původ tohoto plemene není příliš objasněna. Na vznik mexického naháče existuje několik názorů. Jeden tvrdí, že se jedná o potomka čínského chocholatého psa a pochází tak z Číny.
Mudi
Zemí původu mudiho je Maďarsko. Toto staré plemeno bylo používáno jako honácký pes, hlídal a honil nejen ovce, ale také krávy a vepře. Roku 1920 Dr. Fényes Dezsö, ředitel národního muzea, objevil toto plemeno na maďarských pastvinách a tak jej nadchlo, že založil jeho cílený chov.
Německý honič (brakýř)
Zemí původu tohoto loveckého plemene je Německo. Vznikl v 19. století. Podobní krátkonozí psi byli známi již za vlády Karla Velikého. I v pozdějších dobách byli poměrně hojní.
Německý křepelák
Tento lovecký pes pochází z Německa. Vznikl ke konci 19. století záměrným křížením německého slídiče s anglickými španěly. Podobní psi však existovali již po staletí. Německý křepelák byl vyšlechtěn na lov zajíců a lišek, ale především ke stopování ptactva a jak již název napovídá převážně křepelek.
Německý pinč
Jedná se o jedno z nejstarších plemen vyšlechtěných v Německu. Německý pinč vznikl v 19. století. V této době se vyskytovaly dvě varianty tohoto plemene hrubosrstá a hladkosrstá.
Německý špic střední
Německý špic se pravděpodobně vyvinul z pasteveckých psů, kteří žili v Evropě již v době kamenné. Jedná se tedy pravděpodobně o nejstarší plemeno v celé Evropě. Německá literatura se o tomto plemeni zmiňuje již roku 1450. Dalším šlechtěním vznikly různé varianty.
Německý špic velký
Německý špic je velmi staré plemeno. Jedná se o potomky tzv. rašelinného psa (Canis familiaris palustris), který žil v době kamenné. Je to tedy nejstarší plemeno v celé Evropě. Později z něj vzniklo mnoho dalších dnešních plemen.
Německý špic vlčí
Německý špic je velmi starobylé plemeno. Jedná se o potomka psa, který žil v neolitu. První písemná památka o špicovi pochází již z roku 1450. Dalším šlechtěním vznikly mnohé varianty špiců. Vlčí špic je nejspíše navíc potomkem pasteveckých špiců, kteří žili na území Německa před více než 1000 lety.
Norbotenský špic
Norbotenský špic je plemeno pocházející ze Švédska je znám již od 17. století. Svým dnešním vzhledem se velmi podobá norskému lundenhundovi. Podobné psy kdysi používali vikingové k lovu zvěře a hlídání majetku a práci na farmách.
Norský buhund
Jedná se o Norské národní plemeno. Jeho historie sahá velmi daleko, podobné psy můžeme dohledat již v pravěku. Buhund původně tahal saně a pomáhal lovit zvěř. Později se začal používat a specializovat na práci na farmách.
Norský losí pes černý
Historie tohoto plemene sahá daleko. Podobní psi žili ve Skandinávii již před 5000 lety, objevovali se i po boku Vikingů. Můžeme nelézt i skalní rytiny z doby bronzové s vyobrazením tohoto psa jako saňového. Norský losí pes žil v oblasti mezi Norskem a Švédskem.
Norský losí pes šedý
Jedná se o další národní plemeno Norska s dlouhou historií. Doprovázel již Vikingy na lovech a hlídal jejich obydlí. Můžeme nalézt četné skalní rytiny již z doby bronzové vyobrazující toto plemeno jako saňového psa.
Plavý bretaňský basset
Toto plemeno pochází z Francie a je známo již od počátku 19. století. Plavý bretaňský baset vznikl zkřížením plavého hrubosrstého bretaňského ohaře s krátkonohými psy z oblasti Vendée.
Polský nížinný ovčák
Polský nížinný ovčák se pravděpodobně vyvinul ze starobylých šňůrovitých honáckých psů, kteří pocházeli dlouhosrstými horskými honáckými psy. Není však nijak přešlechtěn a zachoval si své přirozené z maďarské puszty a na území Polska se dostali před více než 1000 lety.
Polský ogar (honič)
Kolem vzniku polského ogar je stále mnoho otazníků, které už se asi nikde nepodaří zodpovědět. Stejně jako většina plemen ostatních evropských honičů, stejně tak i toto plemeno má svůj původ ve svatohubertském psovi, který se patrně křížil s místními honiči.
Porcelaine
Je několik nejasností, co se týče historie porcelaine. Někteří tvrdí, že přišli do Francie ze Švýcarska, což sice není potvrzeno, ale vzájemné ovlivňování mezi těmito dvěma zeměmi nejspíše probíhalo. Předpokládá se, že se toto plemeno chovalo v klášteře v Cluny.
Portugalský ovčák
Tento chundelatý pastevecký pes pochází z plání jižního Portugalska. Vznikl na počátku 19. století. Nejspíše se jedná o potomka briardů dovezených hrabětem Castrem Guimaraesem s místními ovčáckými psy.
Portugalský vodní pes
Předpokládá se, že se vyskytoval na území Portugalska už před naším letopočtem, ovšem jeho existence je písemně doložena do 11. století našeho letopočtu. Někteří tvrdí, že je praotcem všech vodních psů a retrieverů.
Puli
Předky tohoto plemene můžeme dohledat hluboko v historii. Do Maďarska pravděpodobně přišli z Asie společně s kočovnými pastevci přibližně v 10. století. V těchto dobách byl chován výhradně jako hlídač a ochránce stád.
Pumi
Pumi vznikl na přelomu 17. a 18. století v Maďarsku. Křížením ovčáckého psa puliho s dlouhou a šňůrovitou srstí s německým pinčem vzniklo toto dnes méně známé maďarské plemeno.
Pyrenejský ovčák
Původ tohoto plemene bychom hledali u starověkých ovčáckých psů, které z Asie až na Pyrenejský poloostrov přivedli kočovní pastevci. Je úzce spjat se způsobem místního hospodářství, ve kterém sloužil nejenom jako pastevec, ale i jako všestranný pomocník.
Samojed
Bílí psi byli po staletí drženi a chováni národem Něnců, nomádskými lovci a chovateli sobů, kterým se v carském Rusku rovněž říkalo Samojedi. Tato zvířata tahala nebo nosila břemena, udržovala stáda pohromadě a sloužila jako hlídací psi.
Sedmihradský honič
Sedmihradský honič získal své jméno po oblasti Západních Karpat a Transylvánských Alp, které se říká právě Sedmihradsko. Postupným šlechtěním došlo k vyčlenění tohoto plemene z původních ras, žijících na tomto území.
Sibiřský husky
Když sibiřští Eskymáci táhli na Aljašku a nakonec do Grónska, vzali si s sebou samozřejmě nepostradatelné psy. V původní vlasti kromě jiného zůstal kmen Chuchisů, což byli první chovatelé Sibiřského huskyho.
Sicilský chrt - honič
Toto plemeno bylo vyšlechtěno především pro lov živočichů, jako jsou králici, zajíci či ptáci. Místem jeho původu bývá uváděna Sicílie, není však jisté, jestli je tomu skutečně tak. Je možné, že Sicilský chrt pochází z údolí Nilu z dob dávných faraónů, kdy zde byli chováni lovečtí psi, kteří pak byli dovezeni na Sicílii Féničany.
Skotská kólie dlouhosrstá
I když se mnoho lidí dle názvu domnívá, že toto plemeno pochází ze Skotska, bylo před 400 lety dovezeno ze Španělska. Považuje se za ideál krásy.
Skotská kólie krátkosrstá
Pojmenováno je dle skotské ovce (colley) jejichž stáda ochraňovalo. Stavba těla svědčí o příbuznosti s belgickými francouzskými holandskými a německými ovčáky.
Slovenský kopov
Už podle názvu je zřejmé, že pochází ze Slovenska. Znám je již od středověku, ale názory na jeho původ se rozcházejí. Jedni tvrdí, že vznikl zkřížením některých loveckých psů, konkrétně českého fouska s balkánskými a transylvánskými honiči a druzí tvrdí, že má společný původ s polskými honiči, kterým je dnes velice podobný.
Stabyhound - Frízský ohař
Frízský ohař (z překladu slova Stabijhoun) vznikl na počátku 19. století v severním nizozemském regionu Friesland záměrným křížením Drentského koroptváře s Francouzským a Německým španělem. Předci těchto španělů byli přivezeni do Nizozemska během vpádu Španělů do země v 16. století.
Stafordširský bullteriér
Jak jeho název napovídá, vznikl Stafordšírský bulteriér křížením dvou plemen, buldoka a teriéra, a to v 19. století ve Velké Británii. Mezi jeho předky nalezneme i psa používaného ke štvanicím na býky.
Střední knírač
Jako průvodce povozníků je knírač známý a oblíbený již dlouho. Neunavitelně klusal vedle vozu a o noční tábořiště se dělil s koni. Dnešní energický elegantní typ vytvořili kynologové v 19. století.
Střední pudl
Druhý největší z pěti druhů pudla je střední. Pudl pochází zřejmě ze 16. století původem ze starověkých dlouhosrstých pasteveckých a loveckých „vodních psů“.
Sussex španěl
Historie tohoto plemene není jistá. Předpokládá se, že mezi jeho předky patří i hlasití honiči, protože oproti většině španělů je při stopování hlučný. V 50. letech 19. století se pro zdokonalení plemene křížil s Clumber španělem a v roce 1885 byl potvrzen standart Sussex španěla.
Šarpej
Neobvyklé plemeno, jehož vzhled mají někteří za bizarní. V jednu dobu by Šarpej zaznamenán v Guinessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno.
Šiba Inu – Shiba
Shiba – inu znamená v doslovném překladu „malý pes z lesa plného křoví“. Sousloví si vysloužil díky lovu ptáků v houštinách.
Španělský vodní pes
Jak název napovídá, byl vyšlechtěn ve Španělsku, avšak jako pastevecké plemeno. Hovorově se též nazývá Andaluský turecký pes. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyl profesionálně šlechtěn, nevyskytují se u něj žádné dědičné vady. Mezi jeho předky patří portugalský vodní pes, pudl či barbet.
Švédský laphund
Švédský laphund, tedy v překladu švédský laponský pes, se objevoval již od starověku. Teprve od konce devatenáctého století je však chován čistokrevně. Původně bylo jeho úkolem hlídání stád a jejich ochrana.
Švýcarský honič
Do skupiny švýcarských honičů patří hned čtyři varianty tohoto psa, lišící se podle barevnosti – bernský, jurský, lucernský a švycký. Samostatně je podle FCI uznán ještě švýcarský krátkonohý honič.
Velsšpringršpaněl
Velššpringršpaněl patří do rozsáhlé skupiny loveckých španělů známých již od 14. Století. Byli určeni převážně k lovu pernaté zvěře. Mimo lovecké účely byli také používáni k pohánění dobytka a pasení ovcí. Již v 16. století se začínal objevovat ve svém červenohnědém zbarvení.
Velšteriér - Welsh Terrier
Velšteriér je staré a jedno z původních plemen teriérů. Pravděpodobně je přímým potomkem již vyhynulého hrubosrstého staroanglického black and tan teriéra. Byl vyšlechtěn ve Walesu k norování, lovu krys a jiné škodné.
Vendéeský hrubosrstý baset
Plemeno pochází z Francie z kraje Vendée a vzniklo v 18. století. Hrabě Christian d´Elve se snažil cíleně vyšlechtit krátkonohého baseta. Jedná se o nejstarší formu evropských honičů a pravděpodobně pochází z velkého griffona.
Whippet
Tento nejrychlejší pes své velikosti byl mezi lety 1835 a 1855 chován horníky a dělníky v továrnách na severu Anglie. Šlechtitelé Whippeta měli jasný záměr: vyšlechtit plemenného malého štvavého a závodního psa.
Západosibiřská lajka
Západosibiřská lajka pochází z Ruska a vznikla v 19. století. Pro práci ji vyšlechtili lovci z kmene Chantů a Vogolů na Uralu. Původně se používala na lov losů, sobů a medvědů. Byla zapřahána do saní a táhla i poměrně těžká břemena.