Dogypedia
S
Saarlosův vlčák
Saarloosův vlčák pochází z 30. let 20. století, kdy Leendert Saarloos (16. 11. 1884 – 13. 1. 1969) dostal myšlenku, jak vyšlechtit ideální pracovní plemeno a tak začal cíleně křížit vlka a německého ovčáka.
Saluka - Perský chrt
Pochází ze Středního východu, jméno nejspíše dostal podle města Saluki, rozkládajícího se na jihu Arabského poloostrova. Je však možné, že svůj název získal podle královské rodiny Seleukidů, kteří ovládali říši táhnoucí se od Hindu až po Středozemní moře. Byl vyšlechtěn kočovnými beduíny k lovu gazel.
Samojed
Bílí psi byli po staletí drženi a chováni národem Něnců, nomádskými lovci a chovateli sobů, kterým se v carském Rusku rovněž říkalo Samojedi. Tato zvířata tahala nebo nosila břemena, udržovala stáda pohromadě a sloužila jako hlídací psi.
Sealyhamský teriér
Pochází z Anglie z panství Sealyham, odkud také dostal jméno. Vyšlechtěn byl v 70. letech 19. století k lovu lišek, ale pro svůj vzhled se stal oblíbeným mazlíčkem a klenotem psích výstav. Vznikl díky křížení krátkonohých teriérů a bíle zbarvených hrubosrstých basetů.
Sedmihradský honič
Sedmihradský honič získal své jméno po oblasti Západních Karpat a Transylvánských Alp, které se říká právě Sedmihradsko. Postupným šlechtěním došlo k vyčlenění tohoto plemene z původních ras, žijících na tomto území.
Sheltie
Pes nazývaný též „miniaturní kolie“, by měl být výsledkem křížení Border Colllie a severských psů dovezených velrybáři, který byl později zušlechtěn koliemi. Jako hlídač trpasličích ovcí má ideální velikost.
Sibiřský husky
Když sibiřští Eskymáci táhli na Aljašku a nakonec do Grónska, vzali si s sebou samozřejmě nepostradatelné psy. V původní vlasti kromě jiného zůstal kmen Chuchisů, což byli první chovatelé Sibiřského huskyho.
Sicilský chrt - honič
Toto plemeno bylo vyšlechtěno především pro lov živočichů, jako jsou králici, zajíci či ptáci. Místem jeho původu bývá uváděna Sicílie, není však jisté, jestli je tomu skutečně tak. Je možné, že Sicilský chrt pochází z údolí Nilu z dob dávných faraónů, kdy zde byli chováni lovečtí psi, kteří pak byli dovezeni na Sicílii Féničany.
Silky teriér
Koncem 19. století byl vyšlechtěn v Austrálii, když zkřížením tři plemen: Anglického teriéra, Jorkšírského teriéra a Skye teriéta vzniklo plemeno, které se po importu do Austrálie dále křížilo s Dandi-dinmontem a dalo tak vzniknout právě Australskému Silky teriérovi.
Skajteriér - Skye Terrier
Vyšlechtěn byl v průběhu 17. století ve Skotsku. Svůj název zdědil po svých předcích, kteří byli chováni na ostrově Skye, nacházejícím se na západě Skotska. Mezi jeho předky nalezneme staroanglické a skotské teriéry. První zmínky o tomto plemeni můžeme najít již v 16. století.
Skotská kólie dlouhosrstá
I když se mnoho lidí dle názvu domnívá, že toto plemeno pochází ze Skotska, bylo před 400 lety dovezeno ze Španělska. Považuje se za ideál krásy.
Skotská kólie krátkosrstá
Pojmenováno je dle skotské ovce (colley) jejichž stáda ochraňovalo. Stavba těla svědčí o příbuznosti s belgickými francouzskými holandskými a německými ovčáky.
Skotský jelení pes
První zmínky o předcích Skotského jeleního psa pocházejí již ze středověku, svůj původ má toto plemeno společný s irským vlkodavem. Choval se až do současnosti a stále se používá především na lov jelenů.
Skotský teriér
Původem Skotské plemeno vyšlechtěné pro lov jezevců a lišek. Cílený výběr mu dal hustou srst odolnou za nepříznivého počasí. Před rokem 1880, kdy byl poprvé vystavován, nebyl skoro známý, protože jediné oblasti jeho chovu, Skotské ostrovy a vysočiny, byly od ostatního světa prakticky izolované.
Sloughi - Arabský chrt
Země původu Arabského chrta není přesně známá, nejčastěji se uvádí Maroko, Tunis nebo Lybie. To proto, že předchůdci tohoto plemene byli společníky Berberů, kmene, který se vyskytoval v severní části Afriky.
Slovenský čuvač
Plemeno pochází z horských oblastí bývalého Československa, dnes Slovenské republiky. Jeho pravděpodobnými předky jsou psy z Kavkazu, Pyrenejí či Alp, kteří mu byli podobní zabarvením i stavbou těla, pocházející z dob před 30 000 lety.
Slovenský hrubosrstý ohař
Slovenský hrubosrstý ohař, původem z území dnešního Slovenska, byl uznán dříve jako československé plemeno. Pochází zkřížením z chovů českých fousků a výmarských ohařů. Ovšem ne běžných jedinců, ale psů s nestandardně hrubou srstí a popelavě šedým zabarvením.
Slovenský kopov
Už podle názvu je zřejmé, že pochází ze Slovenska. Znám je již od středověku, ale názory na jeho původ se rozcházejí. Jedni tvrdí, že vznikl zkřížením některých loveckých psů, konkrétně českého fouska s balkánskými a transylvánskými honiči a druzí tvrdí, že má společný původ s polskými honiči, kterým je dnes velice podobný.
Stabyhound - Frízský ohař
Frízský ohař (z překladu slova Stabijhoun) vznikl na počátku 19. století v severním nizozemském regionu Friesland záměrným křížením Drentského koroptváře s Francouzským a Německým španělem. Předci těchto španělů byli přivezeni do Nizozemska během vpádu Španělů do země v 16. století.
Stafordširský bullteriér
Jak jeho název napovídá, vznikl Stafordšírský bulteriér křížením dvou plemen, buldoka a teriéra, a to v 19. století ve Velké Británii. Mezi jeho předky nalezneme i psa používaného ke štvanicím na býky.
Střední knírač
Jako průvodce povozníků je knírač známý a oblíbený již dlouho. Neunavitelně klusal vedle vozu a o noční tábořiště se dělil s koni. Dnešní energický elegantní typ vytvořili kynologové v 19. století.
Střední pudl
Druhý největší z pěti druhů pudla je střední. Pudl pochází zřejmě ze 16. století původem ze starověkých dlouhosrstých pasteveckých a loveckých „vodních psů“.
Středoasijský pastevecký pes
Středoasijský pastevecký pes patří mezi jedno z nejstarších plemen. Archeologové nalezli figurku hliněného psa spolu s kosterními pozůstatky staré tři až čtyři tisíce let, které stavbou připomínali dnešní středoasijská plemena, jeho přímým předkem je pravděpodobně tibetský pes.
Sussex španěl
Historie tohoto plemene není jistá. Předpokládá se, že mezi jeho předky patří i hlasití honiči, protože oproti většině španělů je při stopování hlučný. V 50. letech 19. století se pro zdokonalení plemene křížil s Clumber španělem a v roce 1885 byl potvrzen standart Sussex španěla.
Šarpej
Neobvyklé plemeno, jehož vzhled mají někteří za bizarní. V jednu dobu by Šarpej zaznamenán v Guinessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno.
Šarplaninec - Šarplaninský ovčák
Původně sloužil jako pastevecký pes. Když migrovali pastevci z Asie do Evropy, měli s sebou pochopitelně také zvířata a mezi nimi právě i Šarplanince, který dostal název po pohoří Šarplanina, ovšem za původní jméno se považuje Tibetská doga.
Ši-tzu
Okouzlující Shih Tzu (vyslov Šid-Zu) se objevuje od 17. století v Tibetu. Svým vzezřením tento malý lví psík se srstí poletující na všechny strany připomíná rozčepýřenou chryzantému.
Šiba Inu – Shiba
Shiba – inu znamená v doslovném překladu „malý pes z lesa plného křoví“. Sousloví si vysloužil díky lovu ptáků v houštinách.
Šiperka
Šiperka (z překladu Schipperke) je původem z Belgie a v doslovném překladu z vlámštiny je to „malý lodník“, a to z důvodu, že často pomáhal na belgických a holandských lodích. První písemná zmínka o tomto plemeni pochází z 15. století z kroniky mnicha Wencelase.
Španělský galgo
Jeho původ není zcela jasný, někteří jej považují za potomka asijských pouštních chrtů, jiní za potomka keltských chrtů, což by z něj dělalo příbuzného dnešních vlkodavů, deerhoundů a greyhoundů.
Španělský mastin
Ve Španělsku byl používán především k ochraně ovčích stád před šelmami, a protože ve středověku a novověku bylo španělské hospodářství založená na obchodu s vlnou a často bylo nutné stáda přemisťovat, uplatnil mastin svůj pastevecký talent.
Španělský vodní pes
Jak název napovídá, byl vyšlechtěn ve Španělsku, avšak jako pastevecké plemeno. Hovorově se též nazývá Andaluský turecký pes. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyl profesionálně šlechtěn, nevyskytují se u něj žádné dědičné vady. Mezi jeho předky patří portugalský vodní pes, pudl či barbet.
Švédský laphund
Švédský laphund, tedy v překladu švédský laponský pes, se objevoval již od starověku. Teprve od konce devatenáctého století je však chován čistokrevně. Původně bylo jeho úkolem hlídání stád a jejich ochrana.
Švédský losí pes
Švédský losí pes, nebo Jämthund, patří ke starým plemenům, ale byl uznán až v roce 1946. Trvalo to tak dlouho proto, že rasa byla dlouho směšována s norským losím psem
Švýcarský honič
Do skupiny švýcarských honičů patří hned čtyři varianty tohoto psa, lišící se podle barevnosti – bernský, jurský, lucernský a švycký. Samostatně je podle FCI uznán ještě švýcarský krátkonohý honič.